Tématem číslo jedna poledních dnů u našich severních sousedů, je návrh zákona, trestající zmínku o spojení Poláků se zločiny holocaustu. Tento návrh vyvolal bouřlivé emoce nejen v Polsku, k návrhu se vyjádřil premiér Izraele a označil ho jako pokus selektivního přepisování dějin. Pozadu nezůstaly západoevropské země a vrcholní zastupitelé USA. Čímž se pomyslný kruh uzavřel. Protože pro spoustu Poláků, byla pomyslná poslední kapka zmínka amerického expresidenta Obamy o „polském koncentračním táboru.“
To ne my, to Němci.
V Polsku je téma pojmenování koncentračních táborů z dob druhé světové války zásadní téma. Ono není se čemu divit. Dnešní obyvatelé Polska opravdu nemají nic společného s nacistickými zločiny, které se událi před více než půl stoletím. Polský boj proti termínu „polské koncentrační tábory“ je zcela pochopitelný. Nikdo na světě nechce být spojován s nejbrutálnějším a nejpropracovanějším systém vraždění nevinných lidí, v moderních dějinách a možná i vůbec. Navíc pokud jde o Polsko. Polsko totiž má s námi jednu historickou podobnost. Zradu. Stejně jako my se snažíme vyrovnat se zradou mnichovskou, polský národ cítí zradu paktu nacistické Třetí Říše a Sovětského svazu, který Polsko rozdělil na půl, znemožnil mu efektivní obranu před Hitlerovými vojsky a zapříčinil masakry jako byl ten v Katyni. Pokusme si představit o kolik obětí by narost počet padlých během Pražského povstání, kdyby ho stihl stejný osud jako povstání varšavské.
Ano národ který během největšího konfliktu dějin zažil takové příkoří, si nezaslouží být jako celek spojován se zvěrstvy svých pokořitelů. Není to vůči němu férové. A je jedno, jestli je toto spojení záměrné, či pouze vzniklo nedopatřením při překladu.
Ovšem nic není černo bílé. Právem národa, je jedno jestli jde konkrétně o Polsko, je bránit se aplikaci kolektivní vinny. Pokud se ale chce tímto právem ohánět, měl by pamatovat že nejlepší, jak se kolektivní vině bránit, je čísla a data konkretizovat. Tam kde je známý viník a podrobnosti není prostor pro manipulaci. A právě zabránění manipulace výkladu dějin by mělo být naší kolektivní prioritou. Tím se dostáváme k zásadnímu problému návrhu zákona. Může se v případě přijetí používat účelově. Jeho aplikací se budou dát praštit přes prsty historici, badatelé, či autoři. Jako obzvláště zvrácené se jeví i stíhání pamětníků, kteří by tak museli upravit své vzpomínky.
Zkusme se na celou věc podívat příkladem. Pokud by zákon platil ve znění návrhu, dal by se postihnout například průvodce, bývalý vězeň v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, který by se při výkladu rozpovídal o táborové hierarchii. O tom, co to byli kápové a jak se, mnohdy z donucení, chovali k řadovým vězňům. Při tom by zmínil svou zkušenost. Která může být třeba následující (vypůjčím si z výkladu, který jsem sám slyšel při návštěvě ve zmíněném táboře) „Náš kápo byl kriminální vězeň. Chlap jako hora. Byl z Horního slezska. A tento Polák nás musel denně při nástupu popohánět svým obuškem. Nikdo se ho na nic neptal. Kdyby ho přistihli že tím obuškem nemlátí, možná by skončil v plynu.“ A vidíte i tato vzpomínka vycházející ze zkušenosti by byla postihovatelná.
Je tedy zřejmé že nejde o boj za pravdivý výklad dějin. Protože pokud by byl zmíněný kápo Čech, Slovák, Francouz, Němec či třeba Maďar bylo by dle polské jurisdikce naprosto v pořádku o jeho národnosti mluvit. Což je vlastně nejzásadnější problém návrhu zákona. Dělá z Poláků „jediný čistý národ v Evropě“ který byl pouze okupovaný. Omlouvá chování jedinců, kteří neobstáli sami před sebou, ani pře dějinami.
Polsko těmito kroky na sebe strhlo pozornost a následnou, zaslouženou vlnu kritiky. Problém ovšem není pouze polský. V celé střední Evropě, obzvlášť pokud jde o postkomunistické země, vidíme snahy nepřipomínat, či přímo manipulovat určitě dějinné události.
Nepřítel Maďarska Soros – zlý žid, co tahá za provázky.
Situace v Orbánovském Maďarsku je pro celou Evropu ukázka toho, jak se může hrát na nacionální a otevřeně antisemitskou notu. Viktor Orbán si za svůj největší politický cíl dal vystrnadit z Maďarska aktivity a peníze amerického filantropa s židovskými kořeny George Sorose. Viní ho z vytvoření „plánu“ genocidy bílých Maďarů, a dalších věcí. Věřím tomu že detaily netřeba rozvádět, situace v Maďarsku je vděčně medializována, takže nebudu znovu popisovat již popsané. Jen připomenu že v koncentračních táborech našlo svůj osud více jak půl milionu maďarských židů, dalších 50 000 zahynulo v pracovních jednotkách Hortyho armády společně s Ukrajinci, Slováky i Čechy, pro které se tehdy používal výraz nepřátelé Maďarska. Ovšem mezi tehdejšími Maďary se nalezla spousta jedinců, kterým nebyl osud jejich sousedů lhostejný. Šlo o antifašisty, komunisty, sionistické podzemí organizace, ale i o průmyslníky kteří zaštiťovali emigrace židů. Proto by bylo nespravedlivé formulovat tehdejší situaci takto: Maďaři souhlasili s deportacemi a nevystupovali proti nim. Stejně jako se dnes nedá říct každý Maďar sdílí názory Vikrota Orbána je xenofob a antisemita. Tím se vracím k polskému zákonu. Podobně manipulativní zákon projednává nyní maďarský parlament. Mluvčí vlády ho lidově pojmenoval jako Stop Soros. A ve společnosti má tichou podporu, stejně jako měli tichou podporu deportace maďarských židů. Dává mi to právo označit Maďary za historicky utvrzené antisemity? Nedává. A nemůže. Vina je vždy konkrétní a musí být prokázána.
Když zabrousíš do pseudokoncetráku ve chvíli, kdy to nikdo neměl slyšet.
Stejně jako se snaží se svou moderní historií vypořádat Polsko a Maďarsko, i v Čechách je několik témat které rozdělují a vybízí k různým interpretacím. Snad nejvíce láká pracovní tábor v Letech u Písku. Zažili jsem na jeho adresu i adresu romského holocaustu spoustu fám, nepravd a lží. Nejvíce si tohoto jevu můžeme povšimnout u obskurních politických stran a spolků, které se připomínkou Letů u Písku snaží přivolat zájem médií a zvýšit si dosah. Výjimečně se setkáme s podobným excesem i u vysokých činitelů jako například když Andrej Babiš a mluvil o pouhé „škole práce“. Výroky nynějšího premiéra v demisi, spojuje s výroky Tomáše Vandase, Tomia Okamury či Miroslava Sládka právě tato touha po medializaci a nahnání si bodů u části našich spoluobčanů. Protože stejně jako Polsko a Maďarsko má svůj sentiment s židy, my ho máme s Rómy. Na území Československa snad až mimo Podkarpatskou Ukrajinu žili většinově židé, kteří ve společnosti zastávali status střední třídy a výš. Nebyli tedy vnímáni tak jako ostatních státech. Proto je i pohled na tehdejší události na našem území ve kterém byli zapojeni i naši lidé mnohem střízlivější. Pokud se tedy jedná o Židy.
Jak již sem zmínil, výroky na adresu romů, jsou takový evergreen. Mám za to, že například takový pan Okamura si ve skutečnosti nemyslí, že internovaní v Letech u Písku měli volný pohyb a chodili krást slepice po okolí. Jen vycítil možnost zvýšit si popularitu. A využil jí. On si totiž uvědomuje že uprchlíci jednou přestanou na lidi platit, stejně jako přestala platit přímá demokracie v Úsvitu, nebo legalizaci domácích pálenic při senátní kampani na Zlínsku. Romové budou platit vždycky. I kdyby o nich mluvila Klausova tenisová raketa, nebo jeho syn.
Jako mnohem nebezpečnější vidím výrok pana Roznera. Ano to je ten roztomilý chlapík, co pořádal koncerty, na kterých se řval „Jarošovský pivovar“ a poté okouzlil český internet svým od-by-ro-kra-ty-zo-vá-ním (uf taky mi to dalo zabrat) či svým zábrusem. Tento podle některých hodný pán, si na sjezdu SPD pustil pusu na špacír a ve veškeré nespoutanosti a snaze se zalíbit Tomiovi a ostatním kolegům tak trochu zabrousil do popírání holocaustu. Nejsmutnější na jeho výroku je to že ho přednesl v situaci, kdy si myslel že není zaznamenávám a celou větu (!) řekl pro své kamaraden. A očividně to zabralo. To je zásadní problém. Do českého parlamentu se díky půl milionu hlasů dostala strana, jejichž poslanci se navzájem utvrzují ve svých konspiračních nepravdách, nenávisti a selektivnímu výkladu dějin. Půl milionu českých občanů dalo moc do rukou lidem, kteří své tvrzení zakládají na neexistující knize.
Možná čekáte že položím otázku, proč tomu tak je? Podle mě je to celkem prosté. Stejně jako se část Poláků a Maďarů snaží vyhnout konfrontaci se svou historií i část Čechů nechce připustit náš díl viny na romském holocaustu. Nechtějí být spojování oploceným táborem, ve kterém řádil tyfus a umírali v něm děti. Podobnou praxi už známe z vnímání let, kdy v Čechách vládl bolševik, byli osekány prakticky veškeré občanské svobody, ale „většině bylo líp“. Té většině, která se prakticky neodhodlala k odporu. Byla konformní a chtěla si zachovat svůj status. Ničím ho nepošpinit a nepodkopat. Proto jak my, tak naši sousedi přepisujeme dějiny a ukazujeme na ostatní. Nechceme přijít o status, o prestiž. Nechceme mít na rukou krev.
P.S. Rozhodně Vám doporučuji knížku Strach od Jana T. Grosse. Popisuje největší poválečný protižidovská pogrom v Polsku. Kniha je poučná a dobře se čte. Když ji přečtete, myslím že budete moc nejlépe posoudit oč se nyní hraje v polském sejmu.
